S tím, jak se poptávková (převaha poptávky nad nabídkou) ekonomika transformovala na nabídkovou (převaha nabídky nad poptávkou), je nutno víceméně ve všech typech organizací změnit organizaci práce (metody řízení). Setrvačnost je ovšem mocná síla a tak se s tím potýkáme už pár desítek let. Asi je nutno položit si otázku, jestli je naznačený imperativ zcela nekompromisní a zda toto tvrzení (o nutnosti změny) platí pro všechny. Tedy myšleno zda se skutečně natolik změnily podmínky/prostředí, aby bylo nutno změnit přístup.
Rozhodně se změnil vztah mezi zákazníky a dodavateli. Zákazníci jsou náročnější a rozmazlenější než dříve. Občas dokonce mají tak silnou pozici, že si dokážou na dodavatelích vynutit nereálné podmínky ... na které potom spoléhají a jejich procesy to následně ohrožuje (reálný příběh). Sjednocujícím prvkem většiny metod pro zvýšení výkonnosti firem je (nejen dle mého názoru) "selský/zdravý rozum", uvedený do života (komerční praxe) tím, že se přestaneme obelhávat. Je pravda, že ve velkých firmách je konkrétně toto poměrně obtížné. Ale pokud se budeme bavit o firmách, které musí být reálně řízeny (jsou ve skutečně konkurenčním prostředí, což fakticky pro nadnárodní giganty a jim podobné organizace neplatí), je jasné, že je potřeba začít se zabývat tím, co je překážkou v dosahování vyššího výkonu. Z výše uvedených názorů pravděpodobně vyplývá, že "zdravý rozum" není metoda, která by byla jako řada jiných (BSC, SixSigma, ...) určena ("pouze") průmyslovým gigantům, ale spíše něco, co musí urychleně vzít na vědomí právě malé a střední firmy (aby se vyvarovaly chyb, které není nutno dělat).
Autoritou na toto téma je E. Goldratt (Cíl, Kritický řetěz, Jak vzniká zisk).