Visio a generování schémat

Schémata mohou být užitečná. Jenom je děsná otrava je vytvářet. Čím sofistikovanější nástroj či notace, tím obtížněji se používá. Chce to prostředí, které nativně podporuje připojení obrazců k datovému zdroji. Nejlépe by měl umět i živé zobrazení v prohlížeči. Možná kroutíte hlavou a říkáte si, k čemu je to dobré. Nejspíš je to tím, že nic takového běžně není možné, takže to nikdo nevyužívá.

Výkres v cloudu zobrazíte v prohlížeči a využijete jeho interaktivitu.

• Detailní informace o vybraném prvku.
• Přechody mezi vrstvami (rozbalování).
• Dodatečné zobrazení čehokoli dalšího pomocí hyperlinků

Abychom mohli dělat modely založené na datech, potřebujeme nástroj, do kterého lze relativně snadno doplnit funkčnost, která s vytvářením toho našeho typu modelu pomůže. Nebude chytřejší a šikovnější než erudovaný analytik, ale zcela jistě může převzít, co se se člověku dělat nechce, jelikož je to úmorné.

• Pokud ovšem už máme někde seznam objektů, které chceme schématem znázornit, tak je přímo utrpení ručně vytvářet je a propojovat.
• Přidat ke každému obrazci hyperlink, pomocí kterého bychom se dostali na relevantní objekt - třeba dokumentaci dané reálné entity či na seznam podnětů, které se k němu váží.
• Vytvořit alternativní zobrazení - třeba používající jinou podmnožinu dat nebo jinou notaci.

A jsme zase u toho - obvykle se nic takového nedělá. Nikoho to nenapadne, protože se diagram dělá na jedno použití (většinou ho chcete vytiskout nebo vytesat do kamene).

Udělá se schéma a tím to hasne.

Většinou totiž schémata k ničemu praktickému nepoužíváme. Což je škoda. Konkrétně procesní modely jsou v jistých fázích analýzy a modelování nejlépe použitelné v grafické podobě. Jenže právě to má háček. Standardně nikdo nepracuje s daty, která grafickým modelováním vznikla. Ani většinou neví, že ty obrázky nějaká data představují. Ten obrázek je statický. Nikdo se nehodlá zabývat jeho aktualizacemi. Proto se v určité fázi prohlásí model za hotový. Modelovaná realita samozřejmě žije vlastním životem. Ale protože nikomu aktuální model nechybí, je to jedno.

A už vůbec není běžné promítnout změny, které se udělají v diskusi nad schématem, do podkladových dat (tím se myslí např. řídící podniková dokumentace, která popisuje jednotlivé činnosti). Vůbec jsou obvykle ty modely odtržené od skutečnosti:

• V procesním modelu jsou role - ty by měly existovat nezávisle a u nich namalované činnosti představují pracovní náplň (povinnosti).
• Vazby mezi činnostmi představují "rozhraní" (vstupy a výstupy). To je další vázaný seznam.
• U činností se většinou eviduje spousta dalších informací - např. jaká rozhraní kterých systémů se používají, některé zvídavější zajímá i jaká data se odkud kam předávají atd.

Navíc nová doba vyžaduje, aby model byl dostupný digitálně. 

Visio v rámci MS365 právě tohle umí naprosto perfektně. Vložené hyperlinky mohou zobrazovat cokoli, co je potřeba. Když jsou prvky schématu propojeny na datový zdroj, přímo ne výkresu lze zobrazit všechny údaje příslušného záznamu. Nebo přidávat komentáře. 

To chcete.

Díky tomu, že jsme teď museli dělat více modelů, rozhodli jsme se popostrčit nástroje, které používáme. Ono totiž automatizovat tvorbu schémat ve Visiu je velká zábava. Což je myšleno trošku sarkasticky, protože ne všechno funguje, jak by člověk očekával, spousta nastavení nejde provést ani změnit z kódu. Ale když máte mnoho desítek položek, které potřebujete do schématu dostat & víte, že se to bude průběžně měnit, nedá se to dělat ručně. 

Hlavní impuls byl požadavek na mapu systémů a jejich vazby. Aplikace a jejich propojení máme uložené v katalogu aplikací, který se používá primárně pro správu požadavků. Ten je realizován (než si klient pořídí korektní CMDB v rámci nového Service Desk-u) seznamem SharePoint-u. Což má řadu výhod - můžeme si s tím dělat, co potřebujeme.

Podstatné je, že kdykoli bude třeba rozšířit zobrazované informace nebo zobrazit systémy podle libovolného hlediska, tak se prostě vytvoří nový model obsahující alternativní datový zdroj (tohle je vážně kouzelné - ono se to umí připojit i na pohledy - tedy filrované či jinak transformované výběry dat) a vygeneruje se základní schéma. Nad tím budeme chvíli mudrovat a upřesňovat, co by tam ještě mělo být či co by mělo zmizet a po pár iteracích budeme mít přesvědčivý základ potřebného řešení.

Není to tak, že by existovalá úžasná přechytralá nadstavba, která by za nás udělala model. Jenom místo lopaty používáme bagr. Ono totiž nejde o to, dělat hezčí schémátka rychleji. Potvrzuje se, že to podstatné je správně chápat reálné potřeby uživatelů a právě být schopni to interaktivně upřesňovat.

Kdybyste chtěli prodiskutovat, jestli a jaké nástroje se hodí pro vaše potřeby v oblasti tvorby schémat či souvisejících, ozvěte se!