Strom současné reality

Začínáme odspoda - od jednoznačných a "nezpochybnitelných" předpokladů. Jednotlivé prvky - analýza příčin toho, proč docházíme k tak tristním výsledkům - jsou komentovány na následujících stránkách.

Pochopitelně se jedná o zjednodušení celého problému. Motivy lidí nejsou jednosložkové. Většině lidí je jasné, že je potřeba, aby zákazníci byli spokojení. O to více je frustruje, když vidí, že ani přes jejich značné úsilí se to nedaří. Asi běžně více či méně funguje zohledňování času nutných změn, oprav a jiných prostojů, popř. by mělo být poměrně jednoduché správně vyjádřit nezaviněné odstávky výroby z důvodu nezadání výrobního úkolu. Kdyby se sledování a hodnocení výkonnosti vyjádřené v tunách za hodinu převedlo do své reálné podoby, tzn. "chceme, abyste při plnění zadaných úkolů (zakázek) ... sami sobě ... co nejúčelněji organizovali práci tak, aby byly minimalizovány ztrátové časy", možná bychom pochopili, že lidé v provozu prostě nemohou sami sobě organizovat práci. Pokud s touto úvahou nesouhlasíte, ozvěte se - pravděpodobně nemusí být až tak moc zřejmá. Spousta lidí (řídících pracovníků) totiž nebere v úvahu to, že všichni ostatní nemají stejné informace a nadhled a schopnost se zorientovat (zpracovat tyto informace), proto občas rezignují na svoji roli, která má spočívat v organizaci a řízení. Propadáme víře ve všemocnost agregovaného ukazatele a nezabýváme se tím, jestli lidé vědí, co mají dělat a jestli to dostatečně dobře umí dělat.

Kritické je, že dobrý úmysl - vést pracovníky ve výrobě k tomu, aby se snažili minimalizovat ztrátové časy (hledat optimální uspořádání výroby, kvalitní péči o zařízení atd.) a jiné neefektivnosti ve výrobním procesu, má (často, zde přímo) naprosto opačný konečný efekt. Celková úspěšnost či neúspěšnost ukazatelů vyjadřujících výkonnost závisí především na tom, jaké mají lidé informace a jak jsou fakticky hodnoceni - zda za své chování (ve prospěch firmy) nebo za (samoúčelnou) maximalizaci ukazatele, kterým si (nepřípustně) zjednodušujeme život.