Kdy je rozumné ořezávat náklady

05. 05. 2021 Petr Opletal

Jistě záleží na chápání slov "rozum" a "ořezávat". Takže žádné dogma. Bezpochyby je dobré neplýtvat. Kdy a jak začít šetřit, abychom firmě pomohli?

Kdy je rozumné ořezávat náklady

Pokračování článku Jak zvýšit výkon firmy, seriál o efektivnosti. Ptáme se, jestli je dobrý nápad začít v době snižující se poptávky šetřit.

  • Již v té otázce je odpověď - problém se jmenuje "snižující se poptávka", nikoli "vyhazujete peníze z okna".
  • Pokud "vyhazujete peníze z okna"…
  • Když někdo přijde s nápadem začít škrtat, pošlete ho k šípku.
  • Podstatné je vyjadřovat efektivnost korektně (pro nositele výnosů).

Jaké náklady eliminovat

Všechny, které nejsou nezbytné pro získávání užitku. Vždy a ihned, jakmile se o nich dozvíte. Pokud nevíte, jak se o nich dozvídat, je potřeba se to naučit (controlling). Nečekejte, až vás začnou dusit.

Jedenáctá chyba se jmenuje plýtvání.

Je absolutní nesmysl spotřebovávat zdroje, když to nepřináší užitek. Bez ohledu na to, kolik právě "nyní" (v minulých letech) firma "vydělává". Nezapomeňte, že zisk je náklad na přežití.

  • Každá aktivita musí mít svůj účel. Výsledek. Užitek. Poměr výkon/cena. Když se nevyplatí, neděláme to.
  • Je naprostý nesmysl "rozpouštět režie" - ty je nutno řídit.
  • Škrtání je pro lenochy a lemply. Ke smysluplnému snižování nákladů vede cesta:
    • Inovace.
    • Vyšší objemy.
    • Racionalizace.

Jedinou rozumnou cestou na straně nákladů je snižovat přímé (variabilní) náklady. Vynaložit vyšší úsilí na to, aby se našly výhodnější alternativy vstupů, kooperací atd. Ale to stejně děláte průběžně, takže se nic nemění.

To, že nevynakládáme zdroje zbytečně (neplýtváme), by mělo být samozřejmostí - aneb když po zahrnutí pravděpodobnosti úspěšného dokončení zvažovaná aktivita nepřináší požadovaný užitek, nepouštíme se do ní.

  • Můžete argumentovat mezní efektivností - že se nevyplatí omezovat plýtvání v malém rozsahu (v dobách hojnosti). Tedy se to vůbec nemůže vyplatit, když přišla bída.
  • Pokud se vyhazují peníze z okna, tak jediné správné řešení je okamžitě vyměnit vrcholového manažera. To není věc stimulace či podmínek. To je člověkem.
  • Pokud si to neumíte přiznat, máte hodně velký problém.

Je to naprosto triviální. Každý to ví. Ptejte se sami sebe, jak je to u vás.

Jak řešit nedostatek zdrojů

Nejnižší možné náklady jsou nula. Vytvářejí ovšem nulový užitek.

Dvanáctá chyba je nevytvářet rezervy. Nebo je nevyužívat.

Nedostatek zdrojů se musí řešit předem. A když se to neudělalo, tak je zkrátka nutno umět dobře počítat, jestli si můžeme dovolit cizí zdroje (úvěr apod.). Když neumíme počítat, musíme si na to někoho najmout. To je už hodně na hraně.

Tvorba rezerv nespočívá v hromadění nevyužívaných peněz (zdrojů). Existují nějaké jiné možnosti? Co třeba na té výnosové straně?

  • Výše cen (tedy zlevňovat - nejlépe včas - získat zákazníky konkurence).
  • Zásobník práce (motivovat zákazníky k dlouhodobým objednávkám).
  • Nové produkty.

Jediným způsobem, jak zabránit poklesu efektivnosti zdrojů je zvyšovat (nebo udržet) objem produkce. Je ovšem pohodlnější věřit, že doba hojnosti nikdy nepomine. Že bude pořád jenom lépe. Pohodlné, nepříliš praktické.

Co znamená, když "došly peníze"

Je dobré to chápat následujícím způsobem.

  • Bezpochyby to nikdy nemělo šanci peníze vydělat.
  • Tedy bylo chybou se do toho pouštět (nikdy na to nebyly).
  • Příčinou bylo nejspíš to, že jsme to pořádně nenaplánovali.

Třináctou chybu děláme, když "věříme" a nepočítáme.

Pravděpodobně je fatální příčinou jenom to, že máme pocit, že návratnost právě toho, co chceme dělat, spočítat nejde. Na to je jednoduché pravidlo - když to nejde spočítat, tím spíš se do toho nesmím pouštět. Jak prosté!

V čem nákladový svět deformuje náš přístup

Možná si říkáte, že se to všechno snadno řekne a hůř dělá. To máte pravdu. Podstatná otázka je, jestli to je či není možné. A než začnete sami sebe přesvědčovat, že to zkrátka nejde, tak to nejdřív zkuste. 

Čtrnáctá chyba je udržovat ztrátové aktivity.

Kde jsou skryté ty náklady, které je opravdu potřeba (samozřejmě nejen v případě poklesu) eliminovat? Nejspíš to tušíte. Podvědomí funguje. Co se v případě potíží fakticky děje (když se přestaneme vymlouvat na zlý osud)?

  • Mění se nejen objem, ale i struktura poptávky. Díky tomu se mohou některé produkty stát mnohem méně efektivními než dosud (klesá prodej).
  • Ukončením jejich životního cyklu lze uvolnit zdroje ve prospěch těch, které vytvářejí vyšší užitek. Když v takovém případě nastavíme správnou cenovou hladinu (zlevníme), měli bychom získat vyšší absolutní příspěvek na krytí.
  • Chce to dobře počítat (pozor na synergie / komplementy), být dostatečně razantní a důslední. Včas rozpoznat trendy. Myslet v širších souvislostch. Samozřejmě nemá smysl rušit, co vytváří alespoň nějaký užitek, pokud nemohu zdroje využít efektivněji. Velmi pravděpodobně odpadnou některé fakticky fixní náklady, spojené s produktem.

Nezapomeňte, že obvyklým smrtelným podnikatelským hříchem je obětování příležitostí na oltář včerejška. Klidně tomu říkejme setrvačnost. Posledních pár tisíciletí jsme se naučili v dobách nedostatku strádat. Jenže přirozený instinkt velí bojovat ze všech sil nebo zdrhat co nejrychleji. Tak jak to je? Když vás honí hladový tygr, budete šetřit energii?

K prosperitě se nelze prošetřit

Jistě. To je přece jasné. Ale… 

Patnáctou chybou je říkat "ale".

Buď to tak je, nebo není. Nedůslednost a nerozhodnost jsou obecné nešvary. Tahle rozpačitost znamená, že slepě nedůvěřujeme něčemu, o čem toho víme příliš málo. A jsme moc pohodlní na to, abychom si ověřili, co ve skutečnosti platí. Chybou je:

  • Čekat, že to  nějak dopadne. Nevyužívat případné uvolněné kapacity.
  • Omezovat aktivity, které mají přivádět zákazníky.
  • Nehájit / neposilovat své postavení na trhu (u zákazníků).
  • Soustředit se na současnost a ignorovat budoucnost.

Aneb zahrabat hlavu do písku.

Pošlete nám svůj e-mail, ať se dozvíte, jak to pokračuje. Příští díl by se měl věnovat buď rozvoji dovedností nebo produktivitě zpracování informací. Ptejte se na všechno, co není zřejmé.