Kdy je rozumné ořezávat náklady

Pokračování článku Jak zvýšit výkon firmy, seriál o efektivnosti. Ptáme se, jestli je dobrý nápad začít v době snižující se poptávky šetřit. Čímž se rozumí omezovat činnosti, u kterých... a tady je ta potíž... si nejsme jisti, jestli jsou účelné. 

• Již v té otázce je odpověď - problém se jmenuje "snižující se poptávka", nikoli "vyhazujete peníze z okna", aneb "účelnost činností". Dvojjediná katastrofa.
• Pokud "vyhazujete peníze z okna", stačí přestat…
  Hned.
• Když někdo přijde s nápadem začít škrtat, pošlete ho k šípku.
  Čímž se rozumí vyžadovat ekonomickou analýzu příčin navrhované změny a toho, jakým způsobem se projeví dané omezení na všech časových horizontech výnosů (resp. tvorby hrubého zisku).
• Podstatné je vyjadřovat efektivnost korektně (pro nositele výnosů). A usilovat o její systematické zvyšování

Jaké náklady eliminovat

Nekompromisně odstraňujme všechny, které nejsou nezbytné pro získávání užitku. Všude a ihned, jakmile se o nich dozvíte. Pokud nevíte, jak se o nich dozvídat, je potřeba se to naučit (controlling). Nečekejte, až vás začnou dusit.

Je nesmysl spotřebovávat zdroje, když to nepřináší (adekvátní) užitek. Bez ohledu na to, kolik právě "nyní" (v minulých letech) firma "vydělává". Nezapomeňte, že zisk je náklad na přežití.

• Každá aktivita musí mít svůj účel. Výsledek. Užitek. Poměr výkon/cena. Když se nevyplatí, neděláme to.
• Je nesmysl "rozpouštět režie" - ty je nutno řídit.
• Škrtání je pro lenochy a lemply. K racionálnímu snižování nákladů vede cesta:
  • Inovace (materiály, technologické postupy, ...).
  • Vyšší objemy = nižší ceny(více zákazníků).
  • Lepší produkty & zákazníky (vyšší ceny).
  • Racionalizace (investice do zlepšování = snižování spotřeby zdrojů).

Jedinou rozumnou cestou na straně nákladů (na úrovni jednotlivého produktu) je snižovat přímé (variabilní) náklady. To jsou nové materiály & technologie = vynakládat průběžně přiměřené úsilí pro nalezení výhodnějších alternativ vstupů, kooperací atd. To stejně děláte, takže se nic nemění. Totéž platí i pro fixní náklady, byť u těch produktivních může být diskuse dost významně zatížená otázkou využití kapacit (jenže je to "naopak").

Že nevynakládáme zdroje zbytečně (neplýtváme), by mělo být samozřejmostí - aneb když po určení pravděpodobnosti úspěšného dokončení zvažovaná aktivita nepřináší požadovaný užitek, nepouštíme se do ní.

• Můžete argumentovat mezní efektivností - že se nevyplatí omezovat plýtvání v malém rozsahu (v dobách hojnosti). Proč by se to tedy mělo vyplatit, když přišla bída?
• Pokud se vyhazují peníze z okna, tak jediné správné řešení je okamžitě vyměnit vrcholového manažera. To není věc stimulace či podmínek. To je člověkem.
• Pokud si to neumíte přiznat, máte hodně velký problém.

Je to naprosto triviální. Každý to ví. Ptejte se sami sebe, jak je to u vás.

Jak řešit nedostatek zdrojů

Nejnižší možné náklady jsou nula. Vytvářejí ovšem nulový užitek.

Nedostatek zdrojů se musí řešit předem. Když se to neudělalo včas, tak je nutno umět dobře počítat, jestli si můžeme dovolit cizí zdroje (úvěr apod.). Když neumíme počítat, musíme si na to někoho najmout. To je už hodně na hraně.

Tvorba rezerv nespočívá v hromadění nevyužívaných peněz (zdrojů). Existují nějaké jiné možnosti? Co třeba na výnosové straně?

• Výše cen (zlevňovat - nejlépe včas - získat zákazníky konkurence, vytvářet bariéru proti vstupu konkurence).
• Zásobník práce (motivovat zákazníky k dlouhodobé spolupráci).
• Nové produkty (vyšší užitek/hodnota s nižšími nebo stejnými náklady).

Jediným způsobem, jak zabránit poklesu efektivnosti zdrojů je zvyšovat (nebo udržet) objem produkce. Je ovšem pohodlnější věřit, že doba hojnosti nikdy nepomine. Že bude pořád jenom lépe. Pohodlné, nepříliš praktické.

Co znamená, když "došly peníze"

Je dobré situaci (aneb něco, co mělo "dodělat" už nemá smysl dokončit) chápat následujícím způsobem.

• Bezpochyby to nikdy nemělo šanci peníze vydělat.
• Tedy bylo chybou se do toho pouštět (nikdy na to nebyly).
• Příčinou bylo nejspíš to, že jsme to pořádně nenaplánovali.

Pravděpodobně je fatální příčinou jenom to, že máme pocit, že návratnost právě toho, co chceme dělat, spočítat nejde. Na to je jednoduché pravidlo - když to nejde spočítat, tím spíš se do toho nesmím pouštět. Jak prosté!

V čem nákladový svět deformuje náš přístup

Možná si říkáte, že se všechno výše uvedené snadno řekne a hůř dělá. To máte pravdu. Podstatná otázka je, jestli to je či není možné, resp. jestli se to vyplatí. A než začnete sami sebe přesvědčovat, že to zkrátka nejde, tak to nejdřív zkuste. 

Kde jsou skryté ty náklady, které je opravdu potřeba (samozřejmě nejen v případě poklesu) eliminovat? Nejspíš to tušíte. Podvědomí funguje. Co se v případě potíží fakticky děje (když se přestaneme vymlouvat na zlý osud)?

• Mění se nejen objem, ale i struktura poptávky. Díky tomu se mohou některé produkty stát mnohem méně efektivními než dosud (klesá prodej).
• Ukončením jejich životního cyklu lze uvolnit zdroje ve prospěch těch, které vytvářejí vyšší užitek. Když v takovém případě nastavíme správnou cenovou hladinu (zlevníme), měli bychom získat vyšší absolutní příspěvek na krytí.
• Chce to dobře počítat (pozor na synergie / komplementy), být dostatečně razantní a důslední. Včas rozpoznat trendy. Myslet v širších souvislostch. Samozřejmě nemá smysl rušit, co vytváří alespoň nějaký užitek, pokud zdroje nelze využít efektivněji. Velmi pravděpodobně odpadnou některé fakticky fixní náklady, spojené s produktem.

Nezapomeňte, že obvyklým smrtelným podnikatelským hříchem je obětování příležitostí na oltář včerejška. Klidně tomu říkejme setrvačnost. Posledních pár tisíciletí jsme se naučili v dobách nedostatku strádat. Jenže přirozený instinkt velí bojovat ze všech sil nebo zdrhat co nejrychleji. Tak jak to je? Když vás honí hladový tygr, budete šetřit energii?

K prosperitě se nelze prošetřit

Jistě. To je přece jasné. Ale… 

Buď to tak je, nebo není. Nedůslednost a nerozhodnost jsou obecné nešvary. Tahle rozpačitost znamená, že nedůvěřujeme něčemu, o čem toho víme příliš málo. A jsme moc pohodlní na to, abychom si ověřili, co ve skutečnosti platí. Chybou je:

• Čekat, že to  nějak dopadne. Nevyužívat případné uvolněné kapacity.
• Omezovat aktivity, které mají přivádět zákazníky.
• Nehájit / neposilovat své postavení na trhu (u zákazníků).
• Soustředit se na současnost a ignorovat budoucnost.

Aneb zahrabat hlavu do písku.

Pošlete nám svůj e-mail, ať se dozvíte, jak to pokračuje. Příští díl by se měl věnovat buď rozvoji dovedností nebo produktivitě zpracování informací. Ptejte se na všechno, co není zřejmé.