Druhy nákladů

Proč je potřeba každou specifický druh nákladů řídit jinak.

Všechny  náklady jsou v dlouhodobém horizontu variabilní a v krátkodobém fixní. Toto členění je dáno vztahem nákladů k (aktuálnímu) objemu produkce - fixní se mění skokem, variabilní plynule (jsou přímo závislé). Je zřejmé, že pro řízení různých typů nákladů se musí používat různé metody. A to je právě to, čím se chceme v controllingu zabývat. Ptáme se, k čemu je toto členění užitečné - odpověď již známe - chceme umět řídit náklady (viz následující příklad s výrobou automobilů).

Na příkladu výroby automobilů - ať vyrábíme jeden nebo dva vozy, potřebuji montážní linku (budovy, stroje, lidi; to je fixní náklad) a na každé auto potřebuji pět kol (popř. 4+1; variabilní - vždy spotřebujeme násobek počtu aut a počtu kol na jedno auto ... rozumí se jediný model).

Variabilní jsou náklady, které vznikají pouze v případě, že se výroba / zakázka uskuteční a nevznikly by, kdyby se daný produkt nezačal vyrábět (tzn. ani bychom nenakoupili suroviny atd.).

Náklady zakázky (akce)

To je obzvlášť zákeřná kategorie (skupina), se kterou se obvykle nepracuje. Je docela pravděpodobné, že bychom tímto způsobem měli začít uvažovat, protože přesně na úrovni jednotlivých (nestandardních) dodávek (čímž není myšlena zakázková výroba, kde je zakázkové plnění standardním produktem) dochází k největšímu počtu rozhodnutí (typicky jsou to u spotřebního zboží "akční" položky - nestandardní balení, příbaly, distribuce apod.).

Náklady vztahu (typicky vztah se zákazníkem)

Mimo variabilních existují ještě náklady na zákazníka (náklady na jeho získání, udržení a obsluhu). Některé kalkulační metody mají tendenci přiřazovat nestandardní náklady vznikající při plnění pro specifického zákazníka (tzn. zákazníkem způsobené či přímo vyžádané odchylky - ať již v distribuci, ceně nebo jiných parametrech produktu) spíše k dotčeným produktům, přestože formálně náklady na zákazníka sledují. Obvykle je to proto, že účinnost nákladů na produkt "umíme" hodnotit, zatímco s náklady na zákazníka máme spíše strach pracovat.

Nemají fixní ani variabilní charakter, protože nemají žádný vztah k aktuálnímu objemu produkce; fixní nejsou, protože nevznikají z podstaty fungování firmy, ale ve vztahu k existenci vztahu mají podobný charakter. Na druhé straně se mohou velmi dynamicky vyvíjet dle intenzity (složitosti) vztahu. Problém nastává v okamžiku, kdy chceme zjistit, jaká je ekonomická efektivnost zákazníka. V tom okamžiku musíme samozřejmě náklady na zákazníky odečíst (od objemu PnK produktů prodaných zákazníkovi), abychom vyjádřili "skutečný" užitek vytvářený vztahem se zákazníkem.

Toto je vedle zakázek / akcí jedna z největších výzev - vytvořit a rozvíjet efektivní systém (pravidla) pro hodnocení ekonomické efektivnosti zákazníků, což přímo souvisí s úkoly (pracovní náplní - obsahem, podobou, metodikou) obchodních manažerů, kteří pečují o rozvoj vztahu s klíčovými / všemi zákazníky. Fakticky nás tady bude zajímat to, jaké změny nákladů na vztah mohou ovlivnit objem prodeje (hrubého PnK)

Nejčastěji se tvrdí, že fixní náklady je potřeba "přiřadit" k produktům a že to nejde. Proto se "musí" rozpouštět. Proč ty uvozovky:

  • Pokud jdou náklady přiřadit, je v okamžiku jejich vzniku (účetního zpracování této události) jasný důvod - příčinná souvislost s výrobou produktu (výrobní dávkou, zakázkou atd.). To jsou typicky variabilní náklady.
  • Je jasné, že v okamžiku vzniku fixních nákladů je přiřadit nemůžeme. Mohli bychom se ovšem pokusit je přiřazovat v okamžiku použití těchto fixních zdrojů.
  • Může se to zdát jednoduché - jsou známy náklady na jejich "pořízení" (to, že je máme k použití, disponujeme jejich kapacitou) a pravděpodobně je jejich využitelná kapacita poměrně dobře definovatelná. Známe tedy sazbu na jednotku užití (produktivní čas). Otázka je, jak za dobu životnosti bude kapacita skutečně využitá.
  • Jenže opravdu se to musí dělat? Přinese nám toto přiřazení (rozpouštění) fixních nákladů jednotce produkce nějaký užitek? Zkuste si odpovědět jinak než že potřebujeme vědět, kolik výroba stojí. 

Do fixních nákladů patří obecně všechny takové, které nezávisí na aktuálním objemu produkce:

  1. Všechny administrativní náklady spojené s fungováním firmy.
  2. Náklady na pořízení a vlastnictví technologií (strojního vybavení atd.). Z určité části i náklady na jejich údržbu (takové, která není závislá na objemu výroby; mimoto je potřeba dobře vyhodnotit, jaké - fakticky variabilní - náklady spojené s využitím zařízení ve výrobě je účelné měřit a hodnotit jako variabilní - typickým příkladem je spotřeba pohonné - typicky elektrické - energie jednotlivých strojů ... odkaz na příklad).
  3. Personální náklady (všechny spojené s tím, že zaměstnáváme lidi) bez té práce, kterou lze sjednat na konkrétní (výrobní) úkol. To je nejčastější místo sporů - dáno pravděpodobně tím, že ve střednědobém horizontu je část personálních nákladů spíše variabilní - záleží na skupině pracovníků.
  4. Jaké jsou další? Co je potřeba upřesnit?

Rozumíte své práci

My také. Umíte to a děláte to poctivě. My také.

Cena: Odpovídající

Chci kontakt

Umíme odhadnout potenciál spolupráce. Vy také. Dohodneme se.