Zdá se to absurdní? Zkuste si poctivě přiznat, co bylo skutečnou příčinou posledního průšvihu.
Diskuse... či spíše omílání protichůdných tvrzení... o potřebné změně. Příklad třeba "odměňování obchodníků". Nový informační systém. Organizace práce. Vztahy se zákazníky...
Ono to platí. Jenže "...za jinak stejných podmínek". Jsou dnes stejné podmínky, jako před 2/5/10/20 lety? Co všechno se změnilo?
Co mohou být příčiny zarputilého setrvávání u něčeho, co je při pohledu zvenčí jednoznačně škodlivé?
Musíte jít do hloubky. Důsledně. Poctivě. Rozumí se interní příčina problému. Vlastní chyba, nikoli externí jevy (pokud se nejedná např. o podcenění či ignorování správy strategických faktorů úspěchu). Obvykle to bude nějaká forma nesprávných předpokladů, špatného odhadu či přímo spoléhání na cosi, co "vždycky fungovalo". Pojďme dát dohromady pár příkladů.
Jak škodlivé může být to, co se skvěle osvědčovalo posledních 150 let, ukazuje příběh ztrátové ocelárny, ze které TOC udělala zlatý důl (Kritický řetěz).
Pokud jste knihu Cíl četli, asi víte, o čem je řeč. Pokud jste ji nečetli, zkuste to. Pokud vám bude připadat nestravitelná (resp. "bezobsažná"), nenechte se odradit. Pokud to nepřekonáte a nebo pokud vás to naopak zaujme, rádi připravíme workshop (založený na vašich konkrétních podmínkách, problémech a požadavcích), který se pokusí dané téma vysvětlit či pomoci se skutečným využitím TOC.
Když vám to nebude připadat užitečné, nic neplatíte. Toto omezení není nic převratného. Jde o provozní slepotu, popř. odpor ke změně. Zuby nehty se držíme osvědčeného. Klíčovým problémem /příčinou může být:
Nejčastěji nesprávná strategie. Nesprávné priority (občas zastoupeny "nedostatkem kapacit", což je nelogické). Orientace na krátkodobé efekty. Absence aktivního hledání nových možností.
Otázky, které by vám měly vyplynout z konfrontace podnětů z knihy s vaší realitou (v jejich "otevřené" podobě - tady jsou formulovány Ano/Ne a pouze na příkladu firemní strategie):
Eliyahu M. Goldratt, Cíl
kap. 32, str. 259
Jaká byla podstata odpovědí, řešení, ke kterým nás Jonah přiměl dojít? Všechny měly jedno společné. Všechny byly v souladu se zdravým rozumem a zároveň se vzpíraly všemu, co jsme se kdy učili [nikoli "učili", ale "bylo po nás vyžadováno"]. Jestlipak bychom měli odvahu pokusit se je uvést v život, nebýt toho, že jsme je museli v potu tváře vystavět? Velmi pravděpodobně nikoli. ...
... když něco uznáváme jako zdravý rozum, museli jsme to aspoň intuitivně znát už z dřívějška ...
... co je horšího než kritika? ... Konstruktivní kritika! ...
... Vypadá to, jako by si měl člověk dvakrát rozmyslet, než zaútočí proti větrným mlýnům normální praxe ...
Příběh staví na vývojové spirále - hrdinové lopotně poznávají podstatu chyb, které dělají (a jak upřímně se diví, že dělají pořád stejnou chybu, byť pokaždé na vyšší úrovni).
Baví nás to. Máme radost, když věci fungují. Rádi sdílíme zkušenosti.
Umíme odhadnout potenciál spolupráce. Vy také. Dohodneme se.