Za co má zodpovídat? Co musí umět? Jak má projekt řídit? Co k tomu potřebuje? Co je zlaté pravidlo projektového řízení?
Souvisí s úvahou Způsobilost PM, která se věnuje především tomu, jaké lidi je rozumné pověřit vedením projektů, jaké jim vytvořit prostředí, podle čeho je hodnotit. Zde se pokusíme vymezit požadavky - povinnosti PM. Tedy nikoli dovednosti, ale jak by měla vypadat jeho práce při řízení projektu. Souvisí to s tím, jaké potřebuje nástroje a jak by mohl vypadat proces projektového řízení.
Dost často se setkáváme s údivem: "...přece po nich nemůžeme chtít, aby se starali o to, co kdo dělá..."
Vedoucí projektu projekt řídí.
To znamená, že určuje/sjednává a kontroluje, co kdo dělá. Není to jednoduché. Zní a je to mnohem víc práce než floskule "...zodpovídá za pěkné počasí...". Dokonce je rozumné po něm chtít i to, aby (zjistil a) pomohl, když si někdo z týmu neví rady nebo se dostane do potíží. Nejlépe dřív, než se to stane. Aby našel a uplatnil všechny páky (a předem si je připravil... s tím souvisí řada aspektů viz dále) na externího účastníka / dodavatele, pokud jeho činnosti neprobíhají dle očekávání...
...a ano - musí si zajistit, aby věděl, kdy, kde, kdo, co a jak bude (i externí partner) dělat. A to i v případě, kdy se až tak moc nejedná o "projekt", ale spíš "komplexní nákup" (což je samostatná diskuse jinde/jindy).
Pokud má PM projekt skutečně řídit, musí používat plán práce. Ten se nedá dost dobře udělat bez toho, aniž jsou dostatečně definovány výstupy a od nich odvozená posloupnost činností, které pro jejich získání musí být učiněny. Je prakticky jisté, že PM musí věcné podstatě alespoň částečně rozumět - minimálně natolik, aby byl schopen angažovat a využít správné odborníky (musí být schopen vyhodnotit jejich přístup a identifikovat nesrovnalosti).
Výběr členů týmu je nesporně jeho povinnost.
Bezpochyby platí zlaté pravidlo projektového řízení - své úkoly si musí definovat jejich realizátoři. Takže toto (najít realizační kroky) není "práce" pro PM. Nejdřív musí najít členy svého týmu, kteří si svoji práci definují a potom udělají. Aby mohl projekt řídit, tedy sestavovat & aktualizovat plán práce, musí mít dostatečnou schopnost minimálně dohlížet na realističnost (i dílčích a postupných) výstupů a tedy i návrhů činností.
Tedy jako u všech řídídích pracovníků je naprosto kritická úroveň dovedností pro práci s lidmi. U řízení projektů je to zesílené tím, že je velmi omezený prostor na hledání těch správných spolupracovníků a téměř žádný na opakování (chyb).
Projektový záměr neformuluje PM. Dostane se k němu až poté, co je záměr schválen. Přesněji "za účelnost a srozumitelnost záměru a jeho požadavků na výstupy projektu/-ů" zodpovídá zadavatel (člověk, který zodpovídá za využití výstupu projektu k dosahování lepších firemních výsledků / racionalizaci práce). Bezpochyby by jej PM měl hodně aktivně připomínkovat. Snažit se jej dostat do minimalistické/realistické polohy. Najít co nejvíce skrytých vad.
Za kvalitu akceptačních kritérií odpovídá zadavatel.
PM může a má s převodem požadavků/specifikací na AK pomáhat. Usiluje o to, aby akceptační kritéria byla dobře definována, jednoznačná a srozumitelná (tak, aby akceptační test mohl provést kdokoli a byl schopen formalizovat jeho výsledky). Připravit se na to, že pokud v průběhu projektu přijde kdokoli s úpravou výstupů, tak navrhovanou změna musí vyhodnotit (zda v takovém případě nebude ohrožen účel projektového záměru) a pokud se změna považuje za přijatelnou, musí být zapracována do akceptačních kritérií.
Jednoduchá formulace je "...pro přijatelnou pravděpodobnost, že projekt doručí, co se od něj očekává, musí PM dostatečně chápat smysl / cíl záměru" (jestli to je pravda, musí průběžně vyhodnocovat zadavatel). Tak se jako realizátor akce, která má doručit prostředek k dosažení užitku, se podílí na úspěchu záměru (polemika s "Co je to úspěšný projekt"). Nenese zodpovědnost za naplnění záměru, pouze za doručení výstupů projektu ve stanovených limitech.
Zadavatel (typicky v IT) nemá tušení o možnostech a omezeních technologií, má ale báječnou představu, že kdyby na chaos, který má ve své procesní oblasti, existoval "...nějaký nástroj, který by něco nějak dělal sám..." (obvyklá specifikace "funkčnosti" bez analýzy potřeb/procesů, specifikace podnikových požadavků, formulace akceptačních kritérií)... prostě to "chce"...
... co má dělat člověk, který je pověřen (řekněme interně, abychom to správně vnímali) "doručením" onoho zázračného řešení?
Záleží na chápání pojmů "dostatečně", "řídit", "nejistota" atd.
V tomto smyslu projektový manažer nese významnou část zásluh/zodpovědnosti za dosažení účelu / naplnění projektového záměru. Zkrátka nesmí přijmout nevyhovující zadání a potom "dobře řídit" činnosti, které... nepředstavují nic jiného, než nehorázné plýtvání...
Podstatou převzetí je shoda na sadě odsouhlasených (schválených / platných) požadavků (podnikové) - dostatečně pokrývající předpokládané užití výstupů projektu (účelnost záměru). Musí definovat dle možností kritické vazby na jiné požadavky | záměry | faktory úspěchu | ...
Tedy dříve než se začne, musí existovat infrastruktura projektu (vytvořená pomocí šablony, přidělená PM a zadavateli). Dle možností by se tam měl namapovat projektový záměr. Není přijatelné, aby se dohoda nad požadavky (a čímkoli dalším) psala na papír nebo do Excel-u.
Viz limity (dané projektovým záměrem) & nejistota × rezervy.
Limity jsou nezbytné. Mohou být v počáteční fázi skryté. Limity je asi potřeba vysvětlit samostatně (užitek záměru). Kritérium pro vyhodnocení, zda návrh projektu odpovídá záměru.
V ideálním případě obsahuje zadání základ specifikací výstupů, resp. rámcové požadavky na jejich vlastnosti. Cílové vlastnosti se musí upřesňovat při sjednávání realizace konfrontací s technickými možnostmi.
Naprosto klíčovou povinností projektového manažera předtím, než se pustí do čehokoli
Pokud je možné v této fázi alokovat omezené zdroje (dle rámcové bilance kapacity v cílovém období), resp. pokud je lze na základě základních odhadů nutných činností identifikovat, je potřeba mít metodiku na to, jak se kapacita rezervuje... také dle pravděpodobnosti realizace atd.
Vytvořit základ specifikací výstupu a základ plánu práce je nutnou podmínkou pro schválení projektového záměru (resp. zadání projektu, pokud je pro naplnění záměru potřeba více projektů... zjevně nutno upřesnit vztahy strategický cíl - záměr - zadání projektu - projekt)
Rosenau, str. 57: Zapojte osoby, které budou na projektu pracovat, do plánování prací.
Jistě, můžete "nastavovat termíny". Většinou nevíme ani to, co bude příští týden. Proto je iracionální považovat odhadované termíny za fixní (viz důkladný rozbor - Kritický řetěz - toho, proč je hloupost chtít po lidech nebo dodavatelích závazné termíny na dokončení práce, která má probíhat později, než v nejbližších dnech (dle podmínek). Chcete vytvářet plán prací "shora" (od limitního termínu)?
Pomoci členům týmu co nejlépe odhadnout pracnost.
Je pracnost snadno převoditelná na pravděpodobný termín dokončení?
Kalendář & aktualizace očekávané pracnosti a termínu úkolu.
Polovina úkolů má skončit dřív, polovina později, než byl původní odhad.
Pomoci zorganizovat kalendář & efektivně komunikovat (popř. ovlivnit podmínky, pokud lidé v projektu mají primární povinnosti jinde... popř. hledat takové formy organizace, aby se zajistila slíbená kapacita... to je téma pro "celopodnikovou kulturu projektového řízení..."
Důkladně vysvětlit mechanismus pro přípravu zahájení práce na úkolu - vytvořit nárazníky. Na straně realizátora (vzácného zdroje) dle možností před pravděpodobným zahájením (a po ukončení) plánovat přesunutelné činnosti - tak, aby se bez velkých ztrát dalo začít dřív i později. Pokud to nejde, tak maximalizovat úsilí na to, aby mohl svou práci začít v plánovaném termínu, tedy pokud je to možné, tak chránit nárazníkem na straně předcházející činnosti i předání.
Jak uvedeno v úvodu
Teprve potom je možné projekt zahájit.
Projektový manažer by opravdu měl projekt řídit. Obvykle následuje záplava obecných "zodpovídá", "aktivně" atd. Pokusme se formulovat jeho činnosti / povinnosti co nejvíc konkrétně. Pomůže to, až budeme modelovat proces projektového řízení. Mohlo by to vypadat následovně:
Můžete se schovávat za frázi "Sledovat průběh..." a namlouvat si, že "tím" snad dokážete identifikovat potenciální potíže. Ale co to znamená?
Viz principy projektového řízení (zlaté pravidlo). Úpěnlivé doporučení, aby se sjednávaly výsledky, nikoli "účast" (pokud má úkol víc jak 10 dnů trvání či 50 čh práce), je potřeba jej rozdělit na dílčí kroky nebo minimálně nastavit uvnitř "brány" - co má být v té které části hotovo; např. by bylo dobré si vyjasnit podobu činnosti "Dohlížet na xxx" s trváním několik měsíců a jelikož dotyčný plánovač neumí používat nástroj, plán zní, že je potřeba to dělat 8 hodin denně.
sdfas
K čemu je schůzka týmu užitečná. Nemá to být zabíjení času tím, že všichni povídají, co dělali a jaké mají potíže.
Další typy jednání
Vedoucí projektu má zodpovídat. Proto mu do řízení projektu nesmí nikdo zasahovat (lze jej odvolat). Jaká rozhodnutí to mohou být:
Včas zjistit potenciální kolaps...
Znamená analýzu příčin selhání / audit stavu projektu. Analýzu možností pokračování.
Redefinice výstupů a plánu prací. Odsouhlasit se všemi dotčenými. Zejména dopady na projektový záměr. Následně projednat se zadavatelem a projektovou kanceláří (dopad na ostatní projekty).
Nejistota je přirozenou součástí aktivit řízených projektově. Nejistota (uvnitř projektu) nepramení z identifikovaných externích rizik. Byť potenciální výskyt účinků rizikového faktoru změní celý projekt. S nejistotou musíme počítat. Čím méně "známá" oblast, tím vyšší pravděpodobnost, že práce bude trvat jinou než předpokládanou dobu, spotřebuje více materiálních / finančních zdrojů, popř. získané výstupy budou mít jiné než očekávané parametry.
Nejistotu kompenzujeme / řídíme pomocí rezerv / nárazníků (samostatně).
Reprezentativně (obvykle nesprávně chápané nejistoty)
Centrální systém správy strategických faktorů úspěchu.
Sledování & pravděpodobnost výskytu hrozby (rizikového jevu / faktoru).
Opatření / příprava v závislosti na pravděpodbnosti výskytu.
Při dopadu hrozby přeplánovat (tzn. změnové řízení) a zastavit či pokračovat.
Akceptační kritérie - testy - data - protokoly - ...
Věčná, ale zbytečná diskuse "Co je důležitější?". V reálném provoze využijeme nejlepšího člověka, kterého máme k dispozici.
Je fakt, že pokud nemá vůbec žádné dovednosti (znalosti a zkušenosti) v oblasti řízení projektů, je nutno "dělat zázraky" - ale dle našich zkušeností to prostě neznamená, že jej takovým úkolem pověřit nelze - jenom je dobré nehodit jej do peřejí bez helmy, vesty a lokalizátoru... Něco dokáže metodika a projektová kancelář, něco se dá zvládnout pomocí learning by doing.
Pokud dotyčný člověk má zájem výzvu zvládnout, je to nejlepší způsob, jak současně předat pravidla pro fungování projektu a začít vytvářet potřebné dovednosti. Nemělo by se to dělat na kritických projektech (které mají náročnější limity - není dost prostoru na chyby). Dost záleží na tom, do jaké míry bude muset provázející mentor (či PK) převzít vedení (na takový scénář je potřeba být připraveni).
Nelze však spoléhat na štěstí. Potřebujete intenzívně rozvíjet jak systém projektového řízení, tak dovednosti lidí, kteří v něm pracují. Pokud víte, že musíte rozvíjet kompetence pro rozvoj firmy, promluvte si s námi!