Základní pojmy controllingu

Proč je dobré používat obecně známé pojmy (i když se nám nelíbí).

Standardní význam pojmů a jejich doporučené chápání. Uvítáme každou připomínku, která upozorní na faktické či logické rozpory.

Adaptivní ekonomický model

Základní změna přístupu v analýze a plánování

Většina modelů je statických. v lepším případě jsou systémy výkaznictví a plánování adaptabilní (schopné změny). Pokud je model adaptivní, znamená to, že jeho přizpůsobování se zadaným údajům za skutečnost je součástí funkčnosti. Nejde jen o jednoduché výpočty v rámci zadané skutečnosti, ale především o změny plánu, které jsou na zadanou skutečnost navázány.

Tedy existují mechanismy pro automatické změny nejen hodnot, ale i parametrů chování (očekávané změny, např. vývoj prodejů, vývoj cen apod.). Na tyto údaje by měly být nastaveny signální mechanismy. Většinou jde o metodickou konstrukci modelu, nikoli o technické prostředky.

Adaptivní = přizpůsobující se

Např. adaptivní charakter má plánování výnosů jako součinu prodávaných množství výrobků a jejich očekávaných cen. Potom se budoucí (i celkové) výnosy přepočítávají po každém doplnění skutečnosti na základě změn nejen tempa vývoje množství, ale i cen. Pokud je definován vztah mezi objemem a cenami, systém v ideálním případě reaguje návrhem na úpravu cen pro dosažení maximálního absolutního příspěvku na krytí (tedy pokud se při očekávané ceně dosahuje menšího PnK, než by mohla zajistit nižší cena a je dostatek kapacit, tak lze cenu snížit a naopak - pokud plánované ceny vedou k takovým objemům prodejům / produkce, že jsou přetíženy řízené kapacity, měla by se cena zvýšit a tím snížit poptávané množství).

Podstatné je to, že díky definovaným vazbám se automaticky upravuje jak plán využití kapacit a všechny plány výroby (apod.) a plán nákupu. Zajímavá je tato funkčnost převedená do řízení aktuálního období - pokud je definováno několik časových jednotek, ze kterých se aktuální období skládá a uvažuje se jednotková úroveň, automaticky se upravuje očekávání aktuálního období, takže stále "víme", jaké jsou výsledky aktuálního období (ať už měsíce či roku).

Prvním krokem je analýza

Je potřeba co nejlépe - a co nejsmysluplněji - identifikovat řiditelné faktory ekonomické efektivnosti.

To nejsou

  • Celkové výnosy
  • Zisk
  • EVA, ROI, NetCFROI, ...

Mohly by to být

  • Průměrná cena konkrétního aktiklu v konkrétním prodejním kanálu.
  • Průměrný objem prodeje konkrétního artiklu na konkrétním prodejním místě.
  • Střední doba oprav konkrétního stroje.

... pokračování příště ...

Poměr vynaložených zdrojů a získaného užitku

EE je "výnosnost", užitečnost, návratnost, účelnost, užitečnost. Když je něco efektivní, tak to (zjednodušeně) znamená "výhodné". Samozřejmě normální pojetí znamená "přínos toho, co udělám". Nejde tedy o nějaký "samozřejmý" užitek, ale vždy o poměr mezi vloženými zdroji - ať už penězi, energií, časem či čímkoli jiným.

[Viz později diskuse - bude doplněno]

Kritický princip cenotvorby

Koncepce vychází z 5 smrtelných podnikatelských hříchů, které se snaží vysvětlit, že ekonomická efektivnost produktu je objem užitku, získaného za dobu jeho životnosti. Jako užitek dává smysl pouze příspěvek na krytí.

  • Při analýze ekonomické efektivnosti produktu primárně hledáme cenu, která odpovídá takovému poptávanému množství, které vytváří (za celou dobu existence produktu) maximální příspěvek na krytí (optimální tržní pozice - více samostatně - vstupní informací je odhad poptávkové křivky). Protože i úhrada nepřímých nákladů je užitečná.
  • K tomu potřebujeme znát přímé náklady produktu. Což by nemělo být až tak obtížné - nejjednodušší je co nejprimitivnější aproximace hodnoty vstupů.
  • Ta závisí především na očekávaném vývoji pořizovacích cen materiálů.
  • Pokud známe pravděpodobnou skladbu (kusovník) produktu - ve fázi, kdy se připravuje či probíhá jeho vývoj, nebo i když ji neznáme, můžeme použít jednoduše srovnatelné produkty a rozumnou rezervu. Mírným nadsazením nelze nic pokazit, protože se pohybujeme v oblasti odhadů, kde je nutno počítat s odchylkami očekávání od skutečnosti v rozsahu desítek procent. 
  • Náklady řízené cenou znamenají, že se snažíme určit pravděpodobnou hodnotu zdrojů, které při poskytování daného produktu budeme spotřebovávat.
    • Tím se rozumí to, že zařazení produktu do produktového portfolia může proběhnout pouze v tom případě, kdy z hlediska předpokládané délky trvání životního cyklu, celkového objemu prodeje, využití kapacit a zohlednění známých (více řízení rizik) nejistot (rizik), popř. dalších kritérií (stanovených pravidly pro zařazení produktu) nemáme lepší variantu (jiný nový produkt, držení rezervy kapacit pro očekávané příležitosti).
    • Za zařazení zodpovídá vrcholové vedení firmy (prostřednictvím produktů je „realizována“ podniková strategie).
    • Tato úroveň nákladovosti slouží jako signální hranice - kdykoli její trend narazí do této úrovně, je nutno přehodnotit "produktový záměr". 

Dalšími tématy jsou

  • Produktový příspěvek na krytí (účelové investice, produktový marketing). Což je podstata zařazení produktu do skupiny dle požadované úrovně příspěvku na krytí (některé produkty by měly vytvářet vyšší PnK, některým stačí nižší).

Musíme oddělit naturální a cenovou složku

Nestačí finanční ukazatele - je nutno oddělit množství a cenu. 

Nejjednodušší příklad - pokud se chceme zabývat např. náklady na provoz služebních aut, je potřeba v oblasti spotřeby pohonných hmot samostatně hodnotit průměrnou spotřebu v litrech na kilometry a samostatně cenovou hladinu. Konkrétně toto je pochopitelně účelné jen v některých případech - ale je na tom dobře vidět, že nedává smysl se zabývat pouze náklady na PHM bez ohledu na počet ujetých kilometrů.

... pokračování příště ...

Čím se liší očekávání od plánu

Tohle je pouze doporučený význam - jak odlišit jednotlivé vrstvy ekonomického modelu. Standardní význam může být chápán jako velmi blízký. V našem pojetí očekáváme vývoj (relativní či absolutní změna) jednotlivých faktorů. Plán je výsledek aproximace skutečnosti pomocí tohoto očekávání.

Změna je skutečný vývoj daného faktoru za hodnocené období (tedy vztah mezi předchozí a aktuální úrovní). Je to skutečnost daného očekávání, to, co chceme porovnávat s očekáváním.

... pokračování příště ...

Proč je plánování zásadně důležité

Plánování je obvykle chápáno jak zcela zbytečná byrokracie. Je ovšem na nás, abychom si udělali jasno v tom, jestli to pro nás může být něčím užitečné či nikoliv.

Zcela jistě existuje několik druhů plánování.

... pokračování příště ...

Příspěvek na krytí = hrubý zisk

Rozdíl mezi přímými náklady a přímými výnosy produktu (též "PnK").

  • Hrubý zisk či hrubá marže.
  • Je podstatné použít přímé náklady. Argumentace vzhledem k využití kapacit samostatně.
  • Může a musí se hodnotit i u skupin produktů a na úrovni celého produktového portfolia (součet; každá skupina produktů má svoji úroveň ekonomické efektivnosti, kterou je potřeba znát a sledovat - má to zásadní význam v inteligentní cenotvorbě). 
  • Příspěvek na krytí vytvářený zákazníkem (označovaný jako PnK II - více samostatně) je suma PnK zákazníkem zaplacených produktů bez nákladů přímo souvisejících s obsluhou zákazníka (náklady na doručení produktů aj. samostatně).

Přesunout do samostatné stránky.

Snažíme se vyjádřit skutečnou ekonomickou efektivnost tam, kde to je možné.

PnK představuje zdroj úhrady (krytí) nepřiřaditelných (nepřímých/fixních) nákladů (režie) a po jejich úhradě vytváří čistý zisk. Musí také uhradit případné čisté ztráty produktů, které mají nižší přímé výnosy než jsou jejich přímé náklady. Občas se objevují diskuse o tom, proč do nákladů nepatří to či ono - pokud dokážeme spolehlivě identifikovat a kvantifikovat (plánovat - stanovit normativ & měřit) náklad, který je vyvolán produktem, je nutné jej zahrnout, v opačném případě nikoliv.

  • Zisk je podniková kategorie. Neexistuje uvnitř firmy.
  • Kapacity a omezené zdroje jsou klíčovým faktorem ekonomické efektivnosti na úrovni firmy, nemají význam na úrovni jednotlivého produktu.
  • Do režijních nákladů chceme zahrnout jen takové, které mají skutečně režijní charakter, do přímých nákladů takové, které se fakticky mění s objemem produkce. Nejvíce diskutovaným druhem jsou personální náklady - podstatné je, jestli se opravdu chovají jako variabilní nebo fixní. Fixní náklad ze své podstaty nemůže být přímým nákladem (samostatně, lze uvažovat o zatížení různých výrobků podle spotřeby kapacity fixních zdrojů pomocí normativu, je ovšem sporné, jestli je tato modifikace EE účelná - změny objemů prodkuce faktické fixní náklady neovlivňují a konstantní přirážka zase nemění EE produktu). Měli bychom se pokusit pomocí normativu výrobní režie (nedává smysl, aby to bylo procento) upravit výši přímých nákladů produktu tak, aby byť nepřesně odrážely vliv změn objemu produkce na objem nákladů.

Nesprávné pochopení PnK

Občas se vyskytují nejasnosti (zejména pokud nemáme zcela jasno v tom, jak vznikají jednotlivé druhy nákladů a jak hospodářský výsledek) v tom smyslu, zda efektivnost založená na PnK vyjadřuje správně to, co potřebujeme vyjádřit. Pokud vyjadřujeme ekonomickou efektivnost (EE) firmy jako celku (jiné téma), je nesmyslné používat jakýkoli vnitropodnikový ukazatel. Opět se jedná o srovnání variant, číslo samo o sobě nemá žádný význam.

  • Smyslem posuzování ekonomické efektivnosti je použít / získat kritérium pro posouzení variant, pokud se máme rozhodnout mezi více možnostmi. Potom potřebujeme stanovit pořadí z hlediska prospěšnosti / účelnosti.
    Je zbytečné pokoušet se srovnávat jakýkoli vnitropodnikový údaj s analogickým údajem odjinud (z jiné organizace) - existují názory používající pojem benchmark, což je potřeba diskutovat jinde. Obecně bude dobré používat přístup, kdy zcela jednoznačně víme, co děláme. Proto dává smysl porovnat dvě možnosti - ocenit přínos, správně vyjádřit náklady a potom lze vyhodnotit, která z nich je výhodnější.
  • Reálná ekonomická efektivnost produktu je dána pouze užitkem - tedy tím, čím přispěje k úhradě nepřímých nákladů a tvorbě zisku.
  • Tato úvaha by se při rozhodování měla týkat úplného budoucího užitku (do plánovaného konce životního cyklu produktu).

Příspěvek na krytí je podstatou řízení ekonomické efektivnosti

Otázkou jsou služby a zakázková výroba. V těchto případech lze uplatnit přístup, že veškeré náklady vznikají u zákazníka, produkt žádné náklady nemá či nemusí mít. Alternativou je poměrně složitá konstrukce založená na kalkulačních sazbách dle plánovaného využití kapacit, která většinou bude mít sporný přínos.

Ekonomická efektivnost je jenom jedna. Je to podíl mezi zdroji, které vynakládáte a užitkem, který získáváte. 

  • Pro vlastníka firmy je důležitá dlouhodobá ekonomická efektivnost.
  • To znamená "veškeré zdroje" a "veškerý užitek".
  • Je důležité tento zájem správně promítnout do hodnocení výsledků.

Hodnocení ekonomické efektivnosti vnitropodnikových faktorů výkonu dává smysl pouze v kontextu podnikové strategie.

  • Někdy je cílem růst, jindy něco jiného.
  • Vždy je důležité, aby se v souladu s cíli optimalizovala ekonomická efektivnost zákaznického a produktového portfolia.
  • V krátkodobém horizontu - v rámci soutěže o aktuálně disponibilní kapacity - je rozhodující ekonomická efektivnost zákazníka ve střednědobém horizontu (takoví zákazníci musí mít přednost) - ta je dána především strukturou jeho produktového koše (jak přínosné produkty kupuje) ve vazbě na jeho stabilitu či očekávaný další vývoj.
  • V dlouhodobém horizontu - zjednodušeně rozhodování o investicích - se tento přístup posouvá na úroveň skupin zákazníků (segmentů trhu) a skupin (včetně komplementů / synergií) produktů.

Controlling - řízení pomocí odchylek

Rozdíl mezi očekáváním a skutečnosti.

... pokračování příště ...

Adaptivní model a signální mechanismy

Naprosto jednoduchý princip - pro všechny zajímavé hodnoty lze nastavit meze (hranice). Obvykle se nenastavují individuálně, ale jako relativní odchylka pro ten který typ údaje.

Pro praktické použití ekonomického modelu jsou signální mechanismy klíčové. Na jedné straně jsou pro jeho fungování nutné a na druhé jsou důvodem, proč o adaptivní model usilujeme - pokud se model sám sebe aktualizuje, plní svoji funkci.

  • Po každé aktualizaci skutečnosti se přepočítají nejen plány, ale především vývoj.
  • Vedle skutečnosti a bezprostředního očekávání model obsahuje i dlouhodobé předpoklady vývoje jednotlivých prvků. Příladem je očekávaný prodej artiklu na prodejním místě - pokud se aktuální prodeje propadnou, je každopádně dobré to zjistit a nastavit, o co se jedná - když to byl mimořádný výkyv, není potřeba očekávání na další období upravovat. Když to je třeba rekonstrukce prodejny, která nebyla plánována, správně nastavit dobu výpadku.
  • Když se prodeje postupně snižují, projekce skutečnosti se dostane mimo toleranční meze a vede k výzvě ke změně plánu - začne se objevovat mezi očekávanými rozdíly mezi plánem a očekáváním. 

Rozumíte své práci. My také.

Baví nás to. Máme radost, když věci fungují. Rádi sdílíme zkušenosti.

Cena: Přiměřená

Chci vědět víc

Umíme odhadnout potenciál spolupráce. Vy také. Dohodneme se.