Základní pojmy controllingu

Adaptivní ekonomický model

Základní změna přístupu v analýze a plánování

Většina modelů je statických. v lepším případě jsou systémy výkaznictví a plánování adaptabilní (schopné změny). Pokud je model adaptivní, znamená to, že jeho přizpůsobování se zadaným údajům za skutečnost je součástí funkčnosti. Nejde jen o jednoduché výpočty v rámci zadané skutečnosti, ale především o změny plánu, které jsou na zadanou skutečnost navázány.

Tedy existují mechanismy pro automatické změny nejen hodnot, ale i parametrů chování (očekávané změny, např. vývoj prodejů, vývoj cen apod.). Na tyto údaje by měly být nastaveny signální mechanismy. Většinou jde o metodickou konstrukci modelu, nikoli o technické prostředky.

Adaptivní = přizpůsobující se

Např. adaptivní charakter má plánování výnosů jako součinu prodávaných množství výrobků a jejich očekávaných cen. Potom se budoucí (i celkové) výnosy přepočítávají po každém doplnění skutečnosti na základě změn nejen tempa vývoje množství, ale i cen. Pokud je definován vztah mezi objemem a cenami, systém v ideálním případě reaguje návrhem na úpravu cen pro dosažení maximálního absolutního příspěvku na krytí (tedy pokud se při očekávané ceně dosahuje menšího PnK, než by mohla zajistit nižší cena a je dostatek kapacit, tak lze cenu snížit a naopak - pokud plánované ceny vedou k takovým objemům prodejům / produkce, že jsou přetíženy řízené kapacity, měla by se cena zvýšit a tím snížit poptávané množství).

Podstatné je to, že díky definovaným vazbám se automaticky upravuje jak plán využití kapacit a všechny plány výroby (apod.) a plán nákupu. Zajímavá je tato funkčnost převedená do řízení aktuálního období - pokud je definováno několik časových jednotek, ze kterých se aktuální období skládá a uvažuje se jednotková úroveň, automaticky se upravuje očekávání aktuálního období, takže stále "víme", jaké jsou výsledky aktuálního období (ať už měsíce či roku).

Prvním krokem je analýza

Je potřeba co nejlépe - a co nejsmysluplněji - identifikovat řiditelné faktory ekonomické efektivnosti.

To nejsou

• Celkové výnosy
• Zisk
• EVA, ROI, NetCFROI, ...

Mohly by to být

• Průměrná cena konkrétního aktiklu v konkrétním prodejním kanálu.
• Průměrný objem prodeje konkrétního artiklu na konkrétním prodejním místě.
• Střední doba oprav konkrétního stroje.

... pokračování příště ...

Poměr vynaložených zdrojů a získaného užitku

EE je "výnosnost", užitečnost, návratnost, účelnost, užitečnost. Když je něco efektivní, tak to (zjednodušeně) znamená "výhodné". Samozřejmě normální pojetí znamená "přínos toho, co udělám". Nejde tedy o nějaký "samozřejmý" užitek, ale vždy o poměr mezi vloženými zdroji - ať už penězi, energií, časem či čímkoli jiným.

[Viz později diskuse - bude doplněno]

Musíme oddělit naturální a cenovou složku

Nestačí finanční ukazatele - je nutno oddělit množství a cenu. 

Nejjednodušší příklad - pokud se chceme zabývat např. náklady na provoz služebních aut, je potřeba v oblasti spotřeby pohonných hmot samostatně hodnotit průměrnou spotřebu v litrech na kilometry a samostatně cenovou hladinu. Konkrétně toto je pochopitelně účelné jen v některých případech - ale je na tom dobře vidět, že nedává smysl se zabývat pouze náklady na PHM bez ohledu na počet ujetých kilometrů.

... pokračování příště ...

Čím se liší očekávání od plánu

Tohle je pouze doporučený význam - jak odlišit jednotlivé vrstvy ekonomického modelu. Standardní význam může být chápán jako velmi blízký. V našem pojetí očekáváme vývoj (relativní či absolutní změna) jednotlivých faktorů. Plán je výsledek aproximace skutečnosti pomocí tohoto očekávání.

Změna je skutečný vývoj daného faktoru za hodnocené období (tedy vztah mezi předchozí a aktuální úrovní). Je to skutečnost daného očekávání, to, co chceme porovnávat s očekáváním.

... pokračování příště ...

Proč je plánování zásadně důležité

Plánování je obvykle chápáno jak zcela zbytečná byrokracie. Je ovšem na nás, abychom si udělali jasno v tom, jestli to pro nás může být něčím užitečné či nikoliv.

Zcela jistě existuje několik druhů plánování.

... pokračování příště ...

Příspěvek na krytí = hrubý zisk

Rozdíl mezi přímými náklady a přímými výnosy produktu (též "PnK").

• Hrubý zisk.
• Použití přímých nákladů je podstatné. Argumentace vzhledem k využití kapacit samostatně.
• Může a měl by se hodnotit i u skupin produktů a na úrovni celého produktového portfolia (součet). 
• Příspěvek na krytí vytvářený zákazníkem (označovaný jako PnK II) samostatně.

Představuje zdroj úhrady (krytí) nepřiřaditelných (nepřímých/fixních) nákladů (režie) a po jejich úhradě vytváří čistý zisk. Občas se objevují diskuse o tom, proč do nákladů nepatří to či ono - pokud dokážeme spolehlivě identifikovat náklad, který je vyvolán samotným produktem, je nutné jej zahrnout, v opačném případě nikoliv.

Příspěvek na krytí je kritériem ekonomické efektivnosti

Otázkou jsou služby a zakázková výroba. V těchto případech lze uplatnit přístup, že veškeré náklady vznikají u zákazníka, produkt žádné náklady nemá či nemusí mít. Alternativou je poměrně složitá konstrukce založená na kalkulačních sazbách dle plánovaného využití kapacit, která většinou bude mít sporný přínos.

Ekonomická efektivnost je jenom jedna. Je to podíl mezi zdroji, které vynakládáte a užitkem, který získáváte. 

• Pro vlastníka firmy je důležitá dlouhodobá ekonomická efektivnost.
• To znamená "veškeré zdroje" a "veškerý užitek".
• Je důležité tento zájem správně promítnout do hodnocení výsledků.

Hodnocení ekonomické efektivnosti dává smysl pouze v kontextu podnikové strategie.

• Někdy je cílem růst, jindy něco jiného.
• Vždy je důležité, aby se v souladu s cíli optimalizovala ekonomická efektivnost zákaznického a produktového portfolia.
• V krátkodobém horizontu - v rámci soutěže o aktuálně disponibilní kapacity - je rozhodující ekonomická efektivnost zákazníka ve střednědobém horizontu (takoví zákazníci musí mít přednost) - ta je dána především strukturou jeho produktového koše (jak výhodné produkty kupuje) ve vazbě na jeho stabilitu.

Controlling - řízení pomocí odchylek

Rozdíl mezi očekáváním a skutečnosti.

... pokračování příště ...

Adaptivní model a signální mechanismy

Naprosto jednoduchý princip - pro všechny zajímavé hodnoty lze nastavit meze (hranice). Obvykle se nenastavují individuálně, ale jako relativní odchylka pro ten který typ údaje.

Pro praktické použití ekonomického modelu jsou signální mechanismy klíčové. Na jedné straně jsou pro jeho fungování nutné a na druhé jsou důvodem, proč o adaptivní model usilujeme - pokud se model sám sebe aktualizuje, plní svoji funkci.

• Po každé aktualizaci skutečnosti se přepočítají nejen plány, ale především vývoj.
• Vedle skutečnosti a bezprostředního očekávání model obsahuje i dlouhodobé předpoklady vývoje jednotlivých prvků. Příladem je očekávaný prodej artiklu na prodejním místě - pokud se aktuální prodeje propadnou, je každopádně dobré to zjistit a nastavit, o co se jedná - když to byl mimořádný výkyv, není potřeba očekávání na další období upravovat. Když to je třeba rekonstrukce prodejny, která nebyla plánována, správně nastavit dobu výpadku.
• Když se prodeje postupně snižují, projekce skutečnosti se dostane mimo toleranční meze a vede k výzvě ke změně plánu - začne se objevovat mezi očekávanými rozdíly mezi plánem a očekáváním.