Základní pojmy controllingu

Základní změna přístupu v analýze (rozborech hospodaření) a plánování.

Většina modelů je statických. v lepším případě jsou systémy výkaznictví a plánování adaptabilní (schopné změny). Pokud je model adaptivní, znamená to, že jeho přizpůsobování se zadaným údajům za skutečnost je součástí funkčnosti. Nejde jen o jednoduché výpočty v rámci zadané skutečnosti, ale především o změny plánu, které jsou na zadanou skutečnost navázány.

Tedy existují mechanismy pro automatické změny nejen hodnot, ale i parametrů chování (očekávané změny, např. vývoj prodejů, vývoj cen apod.). Na tyto údaje by měly být nastaveny signální mechanismy. Většinou jde o metodickou konstrukci modelu, nikoli o technické prostředky.

Např. adaptivní charakter má plánování výnosů jako součinu prodávaných množství výrobků a jejich očekávaných cen. Potom se budoucí (i celkové) výnosy přepočítávají po každém doplnění skutečnosti na základě změn nejen tempa vývoje množství, ale i cen. Pokud je definován vztah mezi objemem a cenami, systém v ideálním případě reaguje návrhem na úpravu cen pro dosažení maximálního absolutního příspěvku na krytí (tedy pokud se při očekávané ceně dosahuje menšího PnK, než by mohla zajistit nižší cena a je dostatek kapacit, tak lze cenu snížit a naopak - pokud plánované ceny vedou k takovým objemům prodejům / produkce, že jsou přetíženy řízené kapacity, měla by se cena zvýšit a tím snížit poptávané množství).

Podstatné je to, že díky definovaným vazbám se automaticky upravuje jak plán využití kapacit a všechny plány výroby (apod.) a plán nákupu. Zajímavá je tato funkčnost převedená do řízení aktuálního období - pokud je definováno několik časových jednotek, ze kterých se aktuální období skládá a uvažuje se jednotková úroveň, automaticky se upravuje očekávání aktuálního období, takže stále "víme", jaké jsou výsledky aktuálního období (ať už měsíce či roku).

Rozdíl mezi přímými náklady a přímými výnosy produktu (též "PnK").

• Hrubý zisk.
• Použití přímých nákladů je podstatné. Argumentace vzhledem k využití kapacit samostatně.
• Může a měl by se hodnotit i u skupin produktů a na úrovni celého produktového portfolia (součet). 
• Příspěvek na krytí vytvářený zákazníkem (označovaný jako PnK II) samostatně.

Představuje úhradu (kryjí) nepřiřaditelných (nepřímých) nákladů (režie) a po jejich úhradě vytváří čistý zisk. Občas se objevují diskuse o tom, proč do nákladů nepatří to či ono, ale jsou celkem zbytečné - pokud dokážeme spolehlivě identifikovat náklad, který je vyvolán samotným produktem, je nutné jej zahrnout, v opačném případě nikoliv.

Otázkou jsou služby a zakázková výroba. V těchto případech lze uplatnit přístup, že veškeré náklady vznikají u zákazníka, produkt žádné náklady nemá. Alternativou je poměrně složitá konstrukce založená na kalkulačních sazbách dle plánovaného využití kapacit, která většinou bude mít sporný přínos.

Naprosto jednoduchý princip - pro všechny zajímavé hodnoty lze nastavit meze (hranice). Typicky se nenastavují individuálně, ale jako relativní odchylka pro ten který typ údaje.

Plánování je obvykle chápáno jak zcela zbytečná byrokracie. Je ovšem na nás, abychom si udělali jasno v tom, jestli to pro nás může být něčím užitečné či nikoliv.

Zcela jistě existuje několik druhů plánování.

... pokračování příště ...

EE je "výnosnost", užitečnost, návratnost, účelnost, užitečnost. Když je něco efektivní, tak to (zjednodušeně) znamená "výhodné". Samozřejmě normální pojetí znamená "přínos toho, co udělám". Nejde tedy o nějaký "samozřejmý" užitek, ale vždy o poměr mezi vloženými zdroji - ať už penězi, energií, časem či čímkoli jiným.

[Viz později diskuse - bude doplněno]