Strategické myšlení × řízení

Umíte myslet strategicky?

Pokud se máme pokusit uplatnit to, co je na myšlenkách spojených s pojmem "strategické myšlení" užitečného, musíme si vyjasnit následující:

• Nejspíše se nebude jednat o psychologický/fyziologický předpoklad, jako je "extrovert" či "hudební sluch" apod.
• Psycholog asi bude mít pravdu, když bude argumentovat, že pro to, aby člověk mohl být "stratég", potřebuje určité (mj. mentální) předpoklady. Zkrátka ne každý může být "architektem budoucnosti". Ale to nic neříká o "myšlení".
• Otázka je, jestli umíme:
  
  • Myslet chvíli strategicky a jindy nestrategicky. Moc to nedává smysl.
  • Naučit se myslet "víc" strategicky než dříve / než ostatní.

Nevím. Nic takového jsem nezažil. Musíme si udělat jasno v tom, co je to strategie.

Kde je potřeba strategie?

Pokud se nám pojem "myšlení" vzpouzí, ptejme se, o co jde. Jak by se "strategické myšlení" mělo uplatnit. K čemu je to užitečné. Jak se to projevuje. Jediná rozumná odpověď je, že člověk či (svěřený) subjekt:

• Má fungovat - reagovat na podněty - v souladu se svými dlouhodobými zájmy.
• Umí s přiměřeným úsilím interpretovat a předvídat + ovlivňovat vývoj svůj a svého okolí tak, aby aktivity tyto zájmy naplňovaly (rozumným způsobem krátkodobé i dlouhodobé) a nedocházelo k plýtvání zdroji.
• Dokáže najít alternativní podoby svého vývoje a přijímat rozhodnutí, která ji udrží "ve hře" (zajistí její přežití).

Pozor! Jedná se o "infinity game".

Přežití neznamená být (na chvíli) lepší než konkurent 'X'. Práce nekončí, když ne/získáme zakázku. Je to hra, ve které se nehraje na výhru, ale na přežití. Proto má zásadně jiná "pravidla". To si dost často neuvědomujeme (nebojte se zeptat, jaký je rozdíl).

Téměř všechny organizace jako horizont svých zájmů vnímají konec aktuálního hospodářského období (roku). U některých je to konec minulého roku. I když se jedná o rádoby "dlouhodobé" cíle, jejich uplatňování je problematické. Proto je zpochybňováno "strategické plánování".

Pokud se "plánuje" nesmyslně, tak to bezpochyby nic užitečného nepřinese. "Cíle" je také potřeba chápat jinak, než je zvykem (je to dost náročná změna způsobu myšlení, ale je asi nezbytná). Možná by toto mohlo být označováno za "strategické myšlení"... ale nejspíš je to buzzword.

Co se tím myslí

Na Wikipedii (odkaz uvedený na začátku) je 'strategické myšlení' vysvětlováno poněkud obecně a složitě (což může být důsledek toho, že tento pojem je nejednoznačný). Do běžné praxe lze uvedené vysvětlení převést následovně (pomocí zmiňovaných předpokladů - "competencies"). Aneb co musí zvládat člověk, který má vytvářet strategii.

• Systémový přístup & komplexnost vnímání reality (vazeb, podstaty).
• Soustředění - zaujatost - zacílenost ("intent focused"). Neplýtvat energií na nepodstatné.
• Spojitost/návaznost ("thinking in time") - schopnost vnímat současnou realitu z hlediska budoucích zájmů (najít způsob, jak současnost měnit na žádoucí budoucnost - tvořivé myšlení).
• Konzistence & důslednost ("hypothesis driven") - schopnost efetivně užívat současně kreativitu a kritické myšlení - abstraktní myšlení - bez toho se obraz budoucnosti vytvořit nedá. Řada dovedností se dá trénovat, není jisté, jak účinně lze zjistit tuto schopnost a jak ji rozvíjet.
• Opatrnost, možná nadhled / objektivnost + důsledné hledání přínosů a rizik. Poctivost.

Co z výše uvedeného se dá naučit? Něco ano a něco ne. Může pomoci metodika a nástroje. Zejména pokud se to má týkat více lidí (což by v běžné organizaci mělo být nesporné). Ovšem se "způsobem či režimem myšlení" to nemá nic společného.

K čemu je to dobré

No dobře - abychom se mohli pokusit o ovlivňování chování systému a jeho prvků (lidí), což je smysl jakéhokoli "strategického úsilí", tak je potřeba... průběžně pořád a dokola:

• Získávat a zpracovávat potřebné informace.
• Vyhodnocovat odchylky od původních očekávání (hledat příčiny).
• Pokud jsou zásadní a je nutno záměry/chování upravit.
  • Identifikovat/navrhnout alternativy a vybrat tu nejperspektivnější.
  • Současně musí vzniknout i návrh změny (způsob, jak žádoucího stavu dosáhnout).

To není "strategické myšlení".

To je strategické řízení.

Proces. Jelikož formulované strategické záměry chceme (musíme) realizovat v praxi, je nutno neoddělitelně provázat plán změn (podnikovou strategii ~ vrstvu strategických záměrů/cílů) s provozními pravidly - každou činnost konfigurovat, posuzovat a případně korigovat tak, aby přispívala k uskutečnění těchto záměrů (tím se rozumí např. žádoucí úroveň využití kapacit, parametry nabídkových kalkuací apod.). 

Přirozeným prostředkem systematického ovlivňování toho, jak organizace funguje, jsou povinnosti lidí při provádění definovaných činností - procesní model. Proto se u každé činnosti procesního modelu standardně a povinně definují a vyhodnocují vazby/dopad na strategické cíle a další entity. Změna záměrů vyvolává dle potřeby úpravy modelu a naopak - systematické zlepšování procesů snadno respektuje skutečné zájmy organizace.

Toto je pouze část metodiky pro vysvětlení strategického 'myšlení'. Dle zájmu budou doplněny úvahy upřesňující jak zmíněnou vazbu na procesní model, tak:

• Správu strategických faktorů úspěchu.
• Techniky a mechanismy / nástroje pro správu strategických záměrů.
• Praktická podoba strategie jako procesu.